1918 - 1945 PRVNÍ REPUBLIKA A PROTEKTORÁT

První republika
Rakousko-uherská evidenční čísla převzala i nově vzniklá Československá republika. Úřady konkrétněji definovaly velikost a tvar písmen, pro vojsko zavedly obrácené barevné provedení; jinak vše zůstalo při starém. Teprve když nevyhovující alfanumerický kód s římskými číslicemi hrozil zkolabovat v nečitelných variacích (např. N XXXIV 321), rozhodla se exekutiva spustit zbrusu nový evidenční systém tzv. rejstříkových značek. Pamatoval na každou z historických zemí vlastním jednopísmenným kódem (Č = Čechy, M = Morava a Slezsko), zvláštní označení měla Praha (P) i dráhy s poštou (D). Následovala pomlčka a blok přirozených pořadových čísel 1–99.999 rozdělený v řádu tisíců tečkou. U motocyklů a motorových tříkolek totéž, jen v obráceném pořadí. Vojsko získalo kódování bez písmen. Ani tentokrát se stát nenamáhal příliš podrobně určit tvar znaků a omezil se na nezbytné rozměry. Mezinárodním rozlišovacím značkám CS byl od počátku přidáván diakritický háček. Tabulky v bílo-černém provedení měly předepsaný bílý rámeček a např. u sportovních aerodynamických karosérií se už tehdy nalepovaly jako fólie. Oblíbenost tabulek s useknutými rohy stejně jako oboustranných motocyklových na předním blatníku přetrvávala. Novinkou byly série manipulačních značek v obráceném barevném provedení, zaváděly se také hraniční (celní) a trvalé značky cizozemských vozidel (nezachovalo se zobrazení), plánovaly se samostatné emise značek diplomatických. Další vývoj však změnila okupace a válka.

Protektorát
Říšský protektorát Čechy a Morava sice na oko vlastnil formální atributy jakési státnosti (vlajka, znak, měna, protektorátní prezident, protektorátní vláda a úřady), ale nic víc. Československé rejstříkové značky zůstaly v platnosti do konce června 1940, ale výlučně s „povolením k jízdě“, což prokazovalo žluté razítko příslušného úřadu, a s „povolením k čerpání přídělových PHM“ ve formě žlutého roháčku připomínajícího tvar písmene V. Protektorátní občané, nemile konfrontováni s přídělovým hospodářstvím, jej škodolibě přejmenovali na „Victoria“. Provozovat soukromé vozidlo bylo během okupace povoleno jen lékařům a vybraným profesím, které nacisté nezbytně potřebovali pro zajištění bezproblémového chodu hospodářství. Okamžité přeorientování na říšskoněmecké potřeby představovalo i zavedení veškerých německých norem tam, kde to okupační správa považovala za potřebné. Nový silniční zákon, paradoxně v mnoha ohledech modernizující celou silniční dopravu (jízdu vpravo měla 2. republika v plánu až od 1. 5. 1939), zahrnoval i nové protektorátní poznávací značky (nový úřední název), jejichž celkové provedení bylo plně v souladu s celoříšským systémem. Tabulky s bílým podkladem a černým rámečkem obsahovaly dvoumístný regionální resp. instituční kód (PA = Čechy, PB = Morava, PC = dráhy a pošta, PD = Praha, PS = policie a četnictvo, PV = protektorátní správa a vládní vojsko), pomlčku a blok přirozených pořadových čísel 1–999 999 bez dělicích teček nebo pomlček. Převzato bylo i říšskoněmecké povolení k jízdě ve formě razítka povolovacího úřadu a povolení k čerpání přídělu PHM jako červený roháček s červeným razítkem vydávacího úřadu. Zveřejněn byl i hrubý rozdělovník poznávacích značek, z kterého je patrné, že např. státní prezident měl registrační značku PD 1. Naprostou novinkou byl způsob jejich výroby, a to pomocí šablon, které byly opatřeny jednotným typem znaků podle tehdejší normy DIN. Vlastní mezinárodní rozlišovací značku Protektorát neměl a pro výjezdy do ciziny bylo předepsáno oválné D na zádi vozidla, v nočních hodinách osvětlené stejně jako poznávací značka.

Autor: Petr Marinov
Publikováno v časopise TYPO (typografie · grafický design · vizuální komunikace)
TYPO.28 - srpen 2007