1960 - 1992 PROMĚNY EVIDENČNÍHO SYSTÉMU

Proměny evidenčního systému
Evidenční systém z roku 1953 rozlišoval prvním písmenem zleva vozidla podle kategorie na osobní (O, P, R), nákladní (N, B), motocykly (K, L, M), traktory (T, J) a přívěsy (V, H), přičemž ke konci dekády se přidávala další zbývající písmena abecedy. Druhé písmeno mohlo a nemuselo odkazovat na regionální příslušnost. Tvůrci tohoto systému netušili, že na přelomu 50. a 60. let začne počet osobních automobilů dohánět a později i výrazně předhánět stavy motocyklů. Sotva sedm let starý systém se ocitl v krizi a bylo nutno hledat řešení. Přistoupilo se k obnově regionálního rozlišování prvními dvěma písmeny jako před rokem 1953, ale bez jednopísmenného zemského kódu. Na první pohled tedy SPZ zůstaly stejné jako po r. 1953 (ve formátu PP-99-99), ale znamenaly už něco úplně jiného. K dokonalému zmatku ještě přispělo zavedení tzv. duplicity – týž alfanumerický kód (např. KT-12-34) mohl být přidělen zároveň pěti kategoriím vozidel. Neuvěřitelná praxe, která panovala až do roku 1994! Tak se mohlo např. v roce 1963 teoreticky sejít na jednom parkovišti 6 vozidel se stejným kódem, přičemž první by mělo registraci jako motocykl z r. 1956 jedno odkud, druhé také motocykl, ale s klatovskou registrací z r. 1963, a zbylí osobní vůz, nákladní vůz, traktor a přívěs, rovněž z Klatov. Výměna SPZ se celoplošně neprováděla, úřady se snažily největší disharmonie řešit jen na okresní úrovni. Navíc stálý nárůst registrací nových vozidel a běžná evidenční fluktuace (přehlašování z okresu do okresu) si už v roce 1967 vynutily přidání třetího sériového písmena za okresní kód. Tak přišly na svět PZA, ABA, OVA, BMA a další. Vydávané série se tzv. nerecyklovaly, tj. po vypotřebování série např. Ostravy číslem OV-99-99 se nezačalo znovu od OV-00-01, nýbrž se přešlo na OVA-00-01. Barevná provedení SPZ zůstávala beze změny, teprve v 70. letech se zrodila SPZ pro půjčovny (červenobílá). Do tohoto období patří také vznik SPZ pro vozíky za osobní automobily ve tvaru 99-PP-99 nebo 99-PPP-99 a hlavně známá „papalášská“ AA-99-99. Automobily s touto SPZ byly mimo běžnou evidenci motorových vozidel a používaly je špičky komunistické nomenklatury. V hierarchii nedotknutelných stály výš než vozidla diplomatů a obtěžovat řidiče papalášské limuzíny kvůli parkování nebo se ji dokonce pokusit zastavit mohlo mít pro zasahujícího dopraváka velmi nepříjemné důsledky. Nutno na tomto místě zmínit i okupaci tehdejší ČSSR vojsky Varšavského paktu po 21. srpnu 1968. Oblast poznávacích značek byla asi jednou z mála, na kterou okupace neměla žádný přímý vliv. Výjimku představovalo obsazování odborných pracovišť MV zabývajících se touto problematikou prověřenými kádry. Okupanti si ponechali své vojenské registrační značky a u toho zůstalo až do doby, kdy poslední okupační voják definitivně odešel z republiky (30. 6. 1991). Automobilů přibývalo a materiál na SPZ nebyl z nejlevnějších (speciální slitina hliníku), takže v rámci úsporných opatření se od r. 1986 přistoupilo k lisování proporčně menších tabulek (485 × 95 mm, písmo 64 × 33 mm, šířka čar 8 mm) v identických barvách a se stejným kódováním. Těsně předtím se změnilo barevné provedení diplomatických a cizineckých SPZ z červenožlutých na žlutomodré. Černožluté dvouřádkové tabulky s horními useknutými rohy, nostalgická vzpomínka na počátky automobilismu, se vyráběly už jen pro traktory a roku 1994 zanikly docela. Také definitivně zmizela pomlčka mezi blokem písmen a číslicemi, protože bylo nutné někam umístit nálepku STK (od r. 1979) a později i emisí. Nálepka STK má úsměvnou historii. Jelikož zařízení prvních Stanic technické kontroly (STK) pocházelo z imperialistického západního Německa, byla první čsl. nálepka STK nevydařeným plagiátem německé HU (Hauptuntersuchungsplakette). Tak se předělávalo a předělávalo, až se nakonec vytvořil vlastní funkční model, který známe z dneška: platnost se vyděruje kleštičkami.

Autor: Petr Marinov Publikováno v časopise TYPO (typografie · grafický design · vizuální komunikace) TYPO.28 - srpen 2007